Inspirace v přátelích a rodině*

6. května 2013 v 15:37 | Caroline* |  Myšlenková hnutí

Píšeme povídky. Inspirujeme se ve vlastních přátelích a rodině. Co teď?

Dnes mi přišla na mysl tato otázka. Jak se říká, správný spisovatel by měl psát o věcech, které zná, prožil je anebo o nich alespoň slyšel. Často se inspirujeme jak zážitky, tak lidmi ve svém okolí. Do své povídky, knihy nebo jakéhokoli dílka vložíme postavu nejlepší kamarádky, matky, přítele, někoho, koho dobře známe, má zajímavý příběh, vizáž nebo vlastnosti. Jenže jak to bývá, co na srdci, to na jazyku. Na papíru se vedle pozitiv objeví negativa, něco si domyslíme, něco propojíme s jiným člověkem v našem životě či někým vymyšleným. Jak k tomu ale potom tito lidé přijdou? Je zvláštní, číst o sobě, vidět na popsaných listech něco, co jste někomu řekli důvěrně, za co se stydíte, co byste nejraději izolovali. A teď to máte sdílet s celým světem?
Nedávno jsem viděla seriál, jistě, byl to americký seriál a nejspíš to pro vás není směroplatné, jenže úplně přesně vystihuje situaci. Začínající spisovatel se inspiroval smetánkou z Upper East Side, mezi kterou se shodou náhod dostal a nejen to, i když nebyl bohatý, brali ho jako jednoho z nich. Napsal knihu. Věděl, že byla dobrá. Ale příliš mnoho čerpal ze svých přátel, popsal jejich příběhy, špatné stránky... Raději do vydavatelství nešel, protože by je ztratil. Přejdeme-li dalších pár zvratů, kniha se objevuje v nakladatelství a na pultech knihkupectví. Hlavní hrdinové z New Yorku nejsou zrovna nadšeni, když čtou o sobě samých, o svých neřestech a špatných vlastnostech, které jsou kolikrát ještě zveličené.
Chci tím říct, že vždy riskujeme, pokud se inspirujeme u známých. I když říkáme pravdu, dotyční s ní třeba nejsou plně identifikovaní.
Třeba já osobně jsem napsala knížku. Tedy nedopsala, skončila jsem u nějaké 37. kapitoly, skoro u konce. Pojednávala o tom, co jsem znala. O měste, v němž jsem vyrůstala. O lidech z mého okolí, kteří by své charaktery v této obsáhlé knize hravě našli. Nechala jsem toho. Bylo to něco jako kritika dnešní společnosti, kritika mých kamarádů, kteří vyrůstali vedle mě, ve světě plném drog, alkoholu, večírků a sexu. Někteří se vyhnuli. Někteří nasedli do nekonečného víru toho všeho. Už nebyla cesta zpátky. Nesoudím je, ani v té knize jsem se nesoudila. Ale vidím společnost tak, jak je. Napsala to tak, jak to je.
Jenže oni by to nevzali. Vím to. Otázkou je, jestli by mi mělo na jejich názoru záležet. Kde jinde se mají spisovatelé inspirovat?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Simi Simi | E-mail | Web | 6. května 2013 v 15:44 | Reagovat

Ahoj mohla by si byť taká dobrá a dať mi zopar  otaziek  na ktorých ti odpoviem vo videoodpovedi

sorry   že  spamujem :/ :-D  :-D  :-D

2 kobra11-fanfage kobra11-fanfage | 6. května 2013 v 16:00 | Reagovat

dík:)Bude to znít blbje ale budeš navštěvovat můj blog:)))A umíš dát toplist??

3 Beatricia Beatricia | Web | 6. května 2013 v 17:58 | Reagovat

Moc hezký článek, nutí k zamyšlení. Je to opravdu těžké najít nosné téma a osoby a obsazení např. v románu. Je to umění. Já to nedokážu.☼☼☼

4 Infinity Infinity | E-mail | Web | 6. května 2013 v 18:02 | Reagovat

To jsi nádherně napsala. Já se do svých povídek inspiruju hlavně svým životem a lidmi z mého okolí. Myslím si, že to takhle má spousta spisovatelů.
Jsi skvělá, že jsi napsala skoro celou knihu, to je mým snem, ještě jsem něco tak dlouhého nezvládla napsat. :)

5 Elis* Elis* | Web | 6. května 2013 v 19:11 | Reagovat

Přesně tak.. taky jsem psala příběh, ale ukončila jsem to u 17. kapitoly, protože mi přišel až moc.. vymyšlený. Moje kamarádky ho totiž na starém blogu četly a pořád mi radily, co mám psát-zápletky, příběhy jejich postav a já jsem s tím radši skončila.

6 pavel pavel | 6. května 2013 v 22:46 | Reagovat

V každé knize je propojená fikce a skutečnost, jak bychom ani neměli o čem psát. :-)

7 sarinka1703 sarinka1703 | Web | 7. května 2013 v 18:13 | Reagovat

To by mě taky zajímalo.. podle mě, je psaní z vlastních zkušeností to nejlepší, ikdyž někdy není na škodu si své vzpomínky trošku přibarvit! :)

8 ledvinkamoda ledvinkamoda | Web | 7. května 2013 v 18:27 | Reagovat

http://www.facebook.com/pages/Ledvinka/300030496745673?fref=ts
https://twitter.com/LedvinkaModaCZ

9 chemical_angel chemical_angel | Web | 8. května 2013 v 9:52 | Reagovat

pekný článok :)

10 Kat. Kat. | Web | 10. května 2013 v 22:40 | Reagovat

Kámoška píše knihu. Holka a kluk, jsou hodně dobří kamarádi (ale nechodí spolu, vlastně ani nemůžou). Je to něco jako dobrodružné sci-fi. Povídáme si často o tom, u které kapitoly je, ona se mě zase zeptá, co píšu já. Vyměníme názory, atd. Nedávno mi říkala, že hodně inspirace získává z jiných knih. Na filmy moc nekouká, ale zato dost čte. Myslím, že sem tam by se spisovatelé měli (nebo mohli) nechat inspirovat i díly jiných autorů. Jde třeba o větu, nebo o myšlenku, kterou se najednou objeví v naší hlavě, když čteme určitou pasáž nějaké cizí knihy. Prostě čteme, čteme, teď nastane ten okamžik, kdy se v knize něco stane, a bum! Už víme, jak pokračovat s naší vlastní knihou. Co tam dát a co ne (většinou spíše to první - jenže pak hrozí, že by děj byl přeplácaný).
Když zpětně zhodnotím to, co jsem zatím napsala já, no, pár povídek a příběhy, které nejsem schopná dopsat do konce, i když se snažím (ale prostě je dopíšu! Třeba mi to vyjde tento rok :D Alespoň nějaký)... Jeden příběh, který jsem začala psát v 7. třídě (teď jsem v prváku) mám obzvlášť ráda. Sice to v 7. byla hovadina na 50ti stranách, ale teď jsem se rozhodla těch 50 stran přepsat, trochu to upravit a zatím to je celkem slibné. Napsané (přepsané) dvě kapitoly, 4. a 5. jsou vymyšlené a napsané znovu a 3. bude časem :) V tom příběhu je hlavní hrdinkou teenagerka, která má o čtyři roky starší sestru. Teda myslím, že o čtyři :) U těchhle postav jsem čerpala vyloženě ze mě samotné. Cassie je přátelská, ale občas hodně zdrženlivá, což se v průběhu děje snad změní. Zato Liz je taková sobečtější a chce být oblíbená. Nakonec se stane zápornou postavou (ještě nevím, na jak dlouho). Nejsem schizofrenní, protože tvrdím, že mám jakési dvě stránky duše, to má každý. Každý má kladné vlastnosti a záporné. A já z těch svých jen utvořila dvě sourozenecké postavy.
Z rodiny jsem do příběhů tuším nikoho nezpodobnila, možná jsem se tam snažila nastrkat babičku, která umřela. Ale nakonec jsem se rozhodla, že každá postava bude prostě vymyšlená. A až mě napadne její charakteristika, tak bude kompletní. Pak jenom jméno. A hotovo! Nejhorší je tvořit klučičí postavy. Nesmí to být stereotyp, tzn. hnědé vlasy + hnědé oči, ale zase ani přeplácané (kámoška - teďka zase jiná kámoška, než ta, co píše sci-fi - psala taky nějaký příběh. Její klučičí postava byla uhranující a nádherná, snad měl i zelené oči a nádherné vlasy nevímjaké barvy).
Nevím proč, ale strašně si potrpím na přesnost a na něco zvláštního. Jenže co chce člověk vymýšlet ve světě plném spisovatelů takových a onakých, když veškeré goodlooky jsou už zabrané.
Strašně velká konkurence, to mě štve! :P

11 Lucy0077 Lucy0077 | Web | 12. května 2013 v 21:34 | Reagovat

;-)  napadlo mě něco podobného jinak seriál znám :) já ale chtěla psát knížku o mém životě ;-)  jako nevím no hodně lidí nesnese kritiku nebo upřímnost je to těžký ale já bych to nevzdávala ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama